Přírodní rezervace Červené Blato

Návštěva doby poledové

Na samém okraji CHKO Třeboňsko leží zajímavá a v mnohém unikátní rezervace jménem Červené blato.
Pro svou snadnou dostupnost, atraktivitu a neobvyklou tvář patří toto rašeliniště mezi to nejpoutavější, co mohou návštěvníci jižních Čech poznat. Skrz rezervaci vede naučná stezka, z části po lesních cestách, z části pak po dřevěných chodníčcích. Ačkoliv je Červené blato dobře přístupné během celého roku, nejpůvabnější je v květnu a v červnu, kdy kvetou tisíce rojovníků bahenních, symbolu rezervace.

Základní informace

Přírodní rezervace Červené blato se rozprostírá na jihozápadním okraji CHKO Třeboňsko na celkové ploše 144 ha.
Byla vyhlášena roku 1953 jako unikátní lokalita s typickou rašeliništní florou a faunou. Dnes vede nejzajímavější části blata naučná stezka pro pěší turisty.

Příjezd

Přístup k rezervaci je možný ze silnice Nové Hrady -Třeboň s odbočkou vpravo na lesní cestu u osady Jiříkovo Údolí. Zde je malé parkoviště, kde můžete nechat svůj vůz a vydat se po polní cestě k tři sta metrů vzdálenému začátku rezervace. Na začátku lesního porostu je přístřešek pro případ nepříznivého počasí, u vchodu do rezervace je kolostav pro vaše biky.

Naučná stezka

U samého vstupu na naučnou stezku je umístěna tabule s historií chráněného území.
K dispozici jsou i tiskové materiály o naučné stezce, bohužel již letité a nyní ve velmi špatném stavu.
Trasa naučné stezky je převážně tvořena povalovými chodníčky, jež umožňují průchod měkkým terénem.
Prohlídkový okruh měří celkem pět kilometrů, nachází se na něm 6 zastavení s informačními panely. Z nich se návštěvník dozví mnoho z historie těžby rašeliny, může zde načerpat informace o základních rostlinných a živočišných zástupcích rezervace, zajímavé jsou i doklady o hydrometeorologických pozorováních.
Přibližně uprostřed stezky je vybudována terasa s překrásným výhledem na rašelinné jezírko.
Stezka zpřístupňuje typické biotopy jednoho z největších rašelinišť na Třeboňsku, včetně vytěžených ploch, které se nachází v sukcesním stádiu.
Těžba rašeliny zde v minulosti probíhala hlavně pro potřeby sklárny, která stávala v nedalekém Jiříkově Údolí a proslavila se hlavně výrobou neprůsvitného, tvrdého a téměř nerozbitného skla, nazývaného hyalit.
Úlomky tohoto skla je například zpevněná přístupová cesta do rezervace.

Historie rezervace

Rezervace zde byla vyhlášena již v roce 1953 k ochraně přirozeného rostlinného pokryvu.
V roce 1973 byla rozšířena z původních 39 na 330 ha.
V současné době je statutem rezervace chráněno území o ploše 144 ha.
Naučná stezka byla vybudována v roce 1967, její trasa však byla příliš dlouhá a bylo obtížné ji udržovat.
V roce 1981 začali tehdejší Ochránci přírody a Brontosauři budovat současnou zkrácenou trasu, která byla v červnu 1983 slavnostně otevřena.
V letech 1996 – 1999 proběhla celková rekonstrukce stezky.
 

Přírodní zajímavosti

Rašeliniště je dosud málo narušené, vrstva rašeliny dosahuje až 7 metrů.
Lokalita si zachovala si tvář tundry a druhovou skladbu rostlinstva z raně poledového období.
Hojné jsou zde až 250 let staré borovice blatky.
Typický je rojovník bahenní, který zejména v době květu prosytí celou rezervaci charakteristickým aroma.
Na řadě míst roste klikva bahenní i jiné vzácné rostlinné druhy. Podrost rašeliniště tvoří především borůvka, vřes, brusinka.
Z entomologického hlediska je zajímavá přítomnost například vzácných tesaříků Menesia bipunctata či Monochamus saltuarius.
Příznivci Ferdy Mravence mohou na vysluněných vřesovištích nalézt četné závrty do písku, které dokazují přítomnost larev mravkolva.
Vzpomínáte si přeci, jak mrakolev Ťutínek chytal neopatrné mravenečky?

Historie sklárny v Jiříkově údolí

S Červeným blatem je nerozlučně spjata historie výroby skla v Jiříkově údolí – bývalé sklářské obci na kraji blat.
Sklárna zde byla založena pravděpodobně roku 1774. Významu začíná nabývat po roce 1815, kdy sem hrabě František August Buquoy začíná soustřeďovat pokusy o výrobu nových druhů skla.
V roce 1817 je zde poprvé odlito černé opaktní sklo, později známé pod jménem hyalit. Jedná se o sklo černé barvy, neobyčejně tvrdé s vysokým leskem.
Ve dvacátých letech 19. století se sklárna díky výrobě hyalitu dostala mezi nejvyhledávanější sklárny v Evropě. Z tohoto skla se vyráběly zejména jídelní a nápojové soupravy, na něž se po roce 1820 nanáší i zlacená dekorační malba.
V polovině 19. století sklárnu získala firma Stöltz a synové, kteří sklo vyráběly až do začátku dvacátého století, kdy sklárna zanikla.
Se současnou rezervací má dnes již bývalá sklárna spojitost zejména z důvodu intenzivní těžby rašeliny. Tou se ve sklárně od roku 1860 topilo, neboť tou dobou byly zásoby dřeva z okolních lesů téměř vyčerpány. Například roku 1880 vytěžila sklárna téměř 18 miliónů borků (cihly rašeliny) za rok!
Z původní osady Jiříkovo údolí zůstala do dnešních časů zachovaná pouze kaple a tři stavení sloužící k rekreačním účelům.